Kam se hneme, bijí nás do očí poutače a slogany, kterými jsme přemlouváni i mnohdy skoro nuceni do koupě široké škály produktů. Vlastně si ani neuvědomujeme o kolik by nám přišel den chudší, kdyby všechny tyto nápisy, zvuky, loga nebo předměty utvářející reklamu, zmizely. Už cestou do práce žádný billboard, krámy bez poutačů, rádio nehrající znělky… To je jen slupka nezjevných vjemů, jenž nenápadně nabádají. Mnohem samozřejmější už jsou třeba potisk tašek a letáky ve schránkách. Bereme je s nadsázkou a vnímáme jako součást života. Poznáme jejich barvu a logo skoro poslepu.
Jak se vyhnout takovémuto ovlivňování ze strany prodávajících?
Tak na to rovnou zapomeňte. I při sledování filmů narazíte na chválu a propagaci. Někteří výrobci dokonce zašli tak daleko, že údajně vsouvají obrázky svých výrobků, našemu oku sotva postřehnutelné, a zabudovávají tak do našeho podvědomí touhu po koupi. Jakmile pak tento produkt spatříme, připadá nám známý a chceme ho. Tedy údajně.
